Archivní

..ty dny, kdy se nechce  žít

 

nádech a výdech unavují

 

řeka teče

 

strom šedivý

 

usnout je zakázané

 

bdění nočních můr

 

v pekle tak daleko do nebe

 

moře je půl

 

bez Tebe

 

 ......už jsi měl dost 

 

toho jak poznám

 

tvé usínání

 

(chvěješ prsty v moji dlani)

 

 

 

jak vím

 

že ráno snídáš sladko

 

kousky namazané

 

(kdo by vydržel čekat než  namaže se celý krajíc) 

 

 nemoci  zaháníš kopřivou a mátou

 

velká lžíce medu

 

voní bytem

 

po jablku se ti potí čelo

 

nejmilejší jsou jahody

 

mám spočítané všechny Tvoje pihy

 

sladkosti .... knihy

 

znám Tvá vína..tmavá jak z mahagonu

 

...barvy a sny

 

Budhova kouzla z lexikonu....

 

chápu...to unaví

 

 

A ONA ..

 

jen řekni....už to ví...?

 

že máš vzpomínky jen podle vůní..cestování v čase

 

když si mneš oči

 

jsi unavený nebo naštvaný

 

už ví, že v zimě máš popraskané prsty

 

miluješ jemné doteky

 

volná trička

 

..hudbu..v absolutním tichu

 

 poušť a nebe

 

les když usíná....

 

 

miluje Tě ?

 

 

 jako já?