O kamenech

Babička mi věnovala
truhličku, prý s poklady.
Těžká byla. Čekala jsem
tajemství a záhady.

Jaké bylo moje zmatení,
když zrak padl na "pouhé" kamení!

A babička začala mi
divný příběh vyprávět,
prý v kamenech mocná síla,
stačí jí jen rozumět.

Tak jsem povídání poslouchala,
jeden za druhým kámen do ruky brala.

Růženín pro srdce, lásku,
achát - fantazie král,
pár perliček na provázku,
co kdys jí děda daroval.

Kameny větší, malé, drobné,
náhle tu byly jenom pro mne.

Ametyst, pán harmonie,
citrín zjasní myšlení,
akvamarín tělo "omyje",
jantar - vůle zpevnění.

Snad ovlivněna bájnou silou,
vnímala jsem, jak v dlaních hřejou.

Potom přišla chvíle ticha,
jako úcta pro krále.
A babi s úsměvem na rtech
otvírá dlaň s křišťálem...

*****
Dnes znám ten vzácný poklad v truhličce,
za něj dík "pohádkové" babičce.