Anotace: Už je tomu řadu let, co zbylo ze škol jen pár vět.
Syn chro, ni za cé
-
V lavici sedí žák,
nerozumí látce,
proč je tomu tak?
Nemůže ptát se
Stydí se přede všemi,
byť za krypla by byl,
nezná vlastní zemi,
a jen pot by ho slil
Zvedne ruku,
sebere odvahu,
úča na něj: „Kluku!
Máš blbou povahu!“
Tak žák zase zmlkne,
zakřiknut vlastní statečností,
úča za něj zpychne
a on?
…
Má po radosti.