Poslouchej ten tichej déšť
takhle zní samota
takhle zní život
když jdeš ve tři ráno po chodníku
takhle zní tlukot srdce na drobný
a kroky samotáře
na dně duše tuším ráno
to jen slunce
není vidět
...
a ve tři ráno jsou kroky jako harmonika
nádech a výdech
mžení
tvář jako srdce pro dvě dlaně
ptáče
pískle
samotou ukrajuje krajíc
pro opuštěná hnízda duše
21.02.2015 19:19:14 | básněnka
jako vždy velmi fajn, Eliško :-)
jenom se mi trošinku zdá (to není žádná velká kritika, tak se prosím nerozlob :-D), že používáš dost často stejné prostředky k navození atmosféry - chodník, lampa, déšť, cigareta, kouř - schválně si zkus zalistovat trošku pozpátku, uvidíš sama. v jedné básni super, ale už je to dost předvídatelné, přivítal bych od tebe třeba i pokus a jinou formu a jiný styl, prostě hrát s něčím jiným, neláká tě to?
ovšem píšeš úžasně, vždyť právě proto se takhle ozývám :-)
17.02.2015 23:56:52 | hledač