Proč sis mě vybral/a?

Vzdálen svému protějšku,
uzavřen v krychli času.
Schoulen v rohu kulaté místnosti,
naslouchám svému druhému hlasu.

Jsem šílenec? Blázen či snílek vzdušných snů?
Jsem umělec? Malíř svých nekonečných dnů?
Proč se mi svět točí pod nohami?
Proč mysl se zabírá nehodami?
Nebo je to jen nemoc srdečního svalu?
Horečka noci, slabost dne či utápění v žalu?

Umlčen slovy, zaslepen vírou,
Já kdo není jak ti druzí!
Proč mozek je jak otráven sírou?
Proč nohy jsou již unaveny chůzí?
Tak seberu své poslední síly a zeptám se tě:“Proč sis mě vybral/a?“