Snad silou vůle
držím pohromadě,
a prosím vítr,
aby slabě vál,
mám projít
nehostinným krajem,
tak, aby naději
mou nesebral.
A prosím slunce
v našich srdcích,
ať v lásce spojí
naše dny, dřív
než doputujem k smrti,
co víc
můžeme ještě
chtít.
Někdy je to právě vítr, který nás slepí dohromady. Pomůže nám uvědomit si, že i v pustině můžeme dýchat. Tvoje báseň je moc hezká. Tichá a hodná k zastavení. :O)
19.02.2015 18:38:20 | Tichá meluzína