ZATMÍVANÍ

 
už nebude čekat 
sněhová linka z podpaží
na všechna tvoje nádraží
už nebude doma
snadná soukaná u piána
ujels
a vyměnils
dívčí pastelku tyrkysku
i tu bordó užku bez výsků
obě děvčátka poslals kam stín popošel
a sám slíbils
beru si jen tebe maličká
ač muset omezit
neparkovat spánek na lavičkách
a pak rád bys lovil v remízku
březnový list
antiperspirant z něžných míst
ale blond je v zamčené koupelně
plná vran a hříšných par
a tam sis chodit zakázal při vzpomínce
jeď holka potřebuju teď žár ve vodě
venku padal sníh bez zábran
máš znaménko u žeber
brát bianco
nebo nech napnout vlasy
přitisknout tělíčko na kachlíky
orosen bledě modrou
chyť za ruce vonný sběr
to sprcha smyje neboj..
asi do jezer…

žes v jiné viděl sytě černou krajku
a tak hledals tužku
tužku služebnici
otužilou
nakouřenou prachem železničních cest
vždyť uniforma modrá
ti je vždycky dobrá
v melancholii když noc objímá hvězd
to já si jen ve vedlejším rohu
posunu klobouk více do čela
na rtech lehký úsměv
hochu hochu
to se pozná že tě včera další bez lásky bolela
vynechals psaní i půlnoční
prý zkoušen dotknout se kostela
ale já pod sklínkou nechám eura a vypadnu do tmy tmoucí
u protějšího stolku si holka zas dá
nohu přes nohu
čeká až v lokálu setmí
nebude mít soucit
až touha její uvnitř hodí jiskru do stohu…

a tobě odkážu
jak bez ní a u vína
ze zubů se ztrácí sklovina
jak bez ní a tabáku
je jazyk jak po dryáku

žes v kupé jednu rozdělal
vlak přes výhybku s ní jel dál
mej se mej ty můj šťavaři
hodně na tebe naváži
na flašku z níž si vytěžil
co teklo dovnitř i po tváři
máš její rty i v diáři
už se nebude dělat
sněhová linka z podpaží
a pojede se tvrdě v lihu
li huu
hu huu
vynechals
klopýtals po nádraží
střelec drncal na jezdec
s obutou sytě modrou průvodčí
zavřela bolest oči
hu huu
hu huu

hu huu

a nakonec…dojels na černo