FINALE ANDANTE
FINALE ANDANTE
FINALE ANDANTE
tak tady mě máš
v celé mé kráse
jak se ti líbím
jsem snad ošklivá?
vidím tě
když byl jsi dítě
jak bál ses na mě pomyslet
tak maličký
byl tenkrát tvůj svět
a tolik jsi přec na něm lpěl
jaks uměl z toho mála kouzlit
pár sklíček barevných
nic nebylo na příděl
plnými hrstmi jsi nabíral
i tam
kde nebylo téměř nic
jó
to mělo smysl žít
dnes by spíš plakali
kde ty ses tak rád smál
všechno se mění
příteli drahý
ne však čas
ten tiká pořád stejně
to ty jsi dál
a ke mně blíž
tak nezdržuj
rozluč se již
se vším
co stahuje tě k zemi
já nevolám tě pod ni
co tě vede
tam skončí jen to
co máš kol sebe
od toho jdu tě osvobodit
ty sám se budeš
ještě hodit
tomu co věčné je
navždy přetrvá
já jsem jen služebnice
velí mi mnohem vyšší moc
co v dobré jitro změní tam
zdejší dobrou noc
tak ještě jeden
nádech výdech
no vidíš
ani to nebolelo
naposled
pohlédni na své tělo
a já jdu zase o kus dál
a ne aby ses mi
tam kam odcházíš
ještě někdy smál
tam na jiné věci
doufám budeš hrd
se mnou si přece
podá ruku každý
nestojím ani za řeč
jsem jen obyčejná
smrt
Praha, 20.2.2015
https://www.youtube.com/watch?v=l2kns24U9ZA
Komentáře (22)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Ve Tvém podání i smrt zdá se být vlídná tak, že z ní člověk nemá strach, pěkně zpracováno, Josefe.
27.02.2015 23:01:41 | Akrij8
Díky, Jirko :-) Já se snažím každého vidět spíš v těch lepších barvách, dokud ho třeba nepoznám líp - proč ne i smrt? ;-)
27.02.2015 23:05:19 | Amonasr
líbí se mi ona sloka...já jsem jen služebnice...dobrý nápad...napsat její pohled...z druhé strany to bude pěkně dlouhé mlčení a naslouchání jí...nu, alespoň se znovu naučíme naslouchat...úsměv.z.
21.02.2015 23:01:12 | zdenka
Naděje, potřeba naslouchání - vnímám i tu naléhavost, kterou jsi do toho tak hezky vložila. Děkuju, Zdenko :-)
21.02.2015 23:32:13 | Amonasr
Josefe, je to napsané tak vyrovnaně moudře a s citem, že se jí snad člověk po tomto přečtení, přestane bát:-D.
21.02.2015 21:47:57 | Malá mořská víla
Gabrielo, od tak moudré a srdnaté Moravanky, si takového přijetí nesmírně vážím, děkuju :-) No, abych Ti řekl pravdu, tak když jsem to dopsal, začal jsem se ptát sám sebe, jestli jsem s ní opravdu tak smířený, jak to z toho textu působí. Možná spíš přání je tu otcem myšlenky - chtěl bych se s ní takto smířit, až jednou přijde. Zda se mi to povede, to se dozvím teprve při samotném setkání. Ale jednou už jsem byl svým způsobem blízko, kdy taková situace mohla nastat, a vím, že jsem se sám sobě divil, s jakým až odevzdaným klidem jsem si to začal připouštět, žádná panika mě nezachvátila. Ovšem příště, kdoví...? ;-)
21.02.2015 22:22:13 | Amonasr
U toho podchlazení to tak probíhá únava a spánek ...a jsi tam.Probudíš se třeba v nebi, nebo na kapačkách na JIPu:-D.Mě se to naštěstí nestalo!Nejhorší je, dívat se na to, když odchází někdo, kdo ještě nemá:'(.
22.02.2015 18:48:45 | Malá mořská víla
Asi o tom něco víš... Smířit se se smrtí blízkých, kteří už jsou ve věku, kdy se odchází, jsem se nějak během života naučil, ovšem u těch předčasných se na to zvyknout nedá...
22.02.2015 19:41:49 | Amonasr
to je moc pěkná, obrazotvorná báseň.. jsou v ní naprosto neodolatelné myšlenky..
"já nevolám tě pod ni
co tě vede
tam skončí jen to
co máš kol sebe" - to je moc zajímavě a originálně podané oddělení fyzična od duše.. :)
tohle je další silný a krásný moment - "co v dobré jitro změní tam
zdejší dobrou noc" - to si musím pamatovat! :)
možná bych jen kvůli lepšímu rytmu přidala slovíčko do "když byl jsi JEŠTĚ dítě"
no a "co stahuje tě k zemi" mi nepřijde v kontextu básně úplně nejlepší termín, možná se mýlím, ale myslím, že jsi myslel významově spíše něco jako "co váže tě k zemi"
a trošku nerozumím "dnes by spíš plakali
kde ty ses tak rád smál" .. nemohu se v tom najít, nesedí mi to ani moc do básně, protože je to vlastně taková promluva k jediné osobě a celé se to kol ní točí.. asi bych se bez toho obešla..
ach jo, jdu si ji přečíst ještě jednou.. je vážně skvělá.. papa, rozebírací šťoura ameloura :)
21.02.2015 18:36:25 | Amelie M.
Děkuju Amelie za tak výživný komentář, takové pozornosti si fakt vážím a cením :-)
A teď tedy k jednotlivostem:
„když byl jsi JEŠTĚ dítě“ – připouštím, že i tenhle rytmus by asi být mohl, ale mně tam stále líp zní ten původní, taková jistá úsečnost, jakási spíš vsuvka. Je to asi o hudebním vnímání řeči, i zde možná platí, že čtenář to může cítit jinak, než autor, nic proti tomu. Nechal bych rozhodnout recitátora, byl bych vstřícný autor... ;-)
„co stahuje / váže tě k zemi“ – opět to připouštím, ono „stahování“ víc akcentuje jakousi zbytečnou pozemskou zátěž, ve „váže“ vnímám víc pozitivní akcent na citové pouto k zemi. Mně se tam intuitivně líbí ten větší kontrast – pozemský život jako svého druhu (fešácký) kriminál, kontra odchod do ničím nezatížené svobody...
„dnes by spíš plakali...“ - no tam jsem se skutečně promítl sám, ale obecně to vnímám tak, že přirozená smrt spíš oslovuje člověka mého věku a staršího a opět zcela intuitivně jsem tam chtěl asi zachytit kontrast mezi tehdy (začátek) a teď (konec), proměnu světa během lidského života. Zkrátka prožívali jsme šťastné dětství, byť za nepředstavitelně skromnějších poměrů, než dnešní děti, které by v takových materiálních podmínkách dnes asi šťastné být neuměly. Je možné, že tahle myšlenka tam není nezbytná a je jaksi navíc, z nějakého důvodu mi tam zřejmě z osobní nostalgie skočila. Asi by to tam být nemuselo, ale zase kdyby tím zmizel i poslední verš ve sloce, který na to logicky navazuje (člověk objevuje v dětství krásu života a umí se radovat z každičké maličkosti), tak bych to vnímal jako ochuzení. Musel bych tu sloku třeba přebásnit do staženějšího tvaru :-)
P.S. Když jsem přišel před dvěma lety na Liter, očekával jsem tu podobné diskuze místo různých vyznání lásky, sousedského tlachání apod. (nic však proti tomu, sám se do toho zapojuji). Dávno by mě už nenapadlo, že tu po dvou letech nakonec potkám takovouhle Amelii, která zde podobnou představu začne i uplatňovat ;-)) Tož fajn :-D
21.02.2015 22:11:00 | Amonasr
"takové pozornosti" - to tak krásně zní :D :D
„když byl jsi JEŠTĚ dítě“ – no dobře.. ale chci tě upozornit, že jsem v šesté třídě vyhrála krajské kolo recitační soutěže s nějakou přiblblou básničkou o klubíčku vlny a maminčiným pletení! takže ta má námitka stojí minimálně za ještě jedno zvážení!!!! :D :D :D :D
to "dnes by spíš plakali.." bych asi vážně nerozklíčovala.. teď mi to smysl dává :) s tím stažením k zemi.. tak jo, chápu, jak to myslíš, ale s tím se asi stejně smířit nedokážu.. nějak mi to tam prostě bliká a vůbec.. já se jdu podívat na ropáka.. jestli se tam něco změnilo! :-D
21.02.2015 22:32:15 | Amelie M.
„když byl jsi JEŠTĚ dítě“ – já slyším oba ty rytmy a kdybys to recitovala Ty, nechal bych se klidně k tomu přemluvit. Ale nejdřív bych Ti stejně názorně dokumentoval tu mou představu, kdy se to řekne s takovou staženou intonací, spíš jako vysvětlivka, mimochodem, bez důrazu. Prostě možné je myslím obojí a nechal bych se přehlasovat, nebral bych to úkorně... :-D
Pokud jde o zemi, tak to už jsme spolu řešili u těch Živlů – já jsem k ní v těch verších někdy méně uctivý, než si zaslouží, ale vnímám to spíš jako poetickou provokaci. Já ty, co mám rád, z nějakého důvodu rád škádlím a rýpu do nich – ona i tak ale ví, že bych ji ani za nic nedal, když by šlo do tuhého... ;-)
A na Ropáka nechoď, na nic lepšího jsem nepřišel a už je to minulost, nech ji spát... :-D
21.02.2015 22:47:10 | Amonasr
cítím zde úhybné manévry?? :D pozdě! :D
21.02.2015 22:54:22 | Amelie M.
Žádné úhybné manévry, já jsem v zásadě nekonfliktní :-D To už musí být, abych šel do střetu - ovšem to bych Ti pak nepřál... ;-)) Ale Ty se mě bát nemusíš, po dobrém se nechám vždycky lehce zkrotit... :-D
21.02.2015 22:59:46 | Amonasr
smrt je poslední milenec
a nebo milenka...
a možná že ani nemá kosu...
jen naše představy o žencích si nese
jen myslím si, že svoje kouzlo jistě nese...
21.02.2015 14:19:23 | básněnka