Déjà vu nedělního rána

Slova
zabalená
do marcipánu
říkáš mi tak
bez obalu

když z úst
ti vychází pára
mlhavého rána
a nedokončených vět

napiš báseň o tom
jak dekadentní
sexuální chtíče
svíráme v ruce
kterou pak
natáhnu ke slunci
abych se spálil

infarkt plic
a dech se krátí
ale strom zapadaný sněhem
je uvnitř
stále živý

nemáš ráda šeď
chceš vidět
všechny barvy duhy
pak čekej
slunce
i déšť.