Spolu, ale každý sám

V jedné místnosti, u jednoho stolu,
sedíme každý sám a přeci trochu spolu.
Sedíme proti sobě, na sebe se díváme,
máme se rádi, tak proč se nelíbáme?

Pohled do tvých očí, zatajil se mi dech,
je to jako smutný příběh.
Chceme si povídat, něco nám brání,
přitom sny o tobě mi zpestřují spaní.

Tančili jsme, ale jen písně půl,
teď jsem zase sám, jako v plotě kůl.
Proč netančili jsme trochu déle?
vždyť mám tak rád své ruce na tvém těle.

A co jsem teda dělat měl,
když jsem všechna slova zapomněl?
Nemohl jsem ti říct ani jednu větu,
bez strachu že něco spletu.

Tak moc po tobě toužím,
že radši jen sedím a kouřím.
Radši než abych ti něco řekl,
k baru jsem se smutně vlekl.

Utopil jsem všechny city,
jediná na světě pro mě jsi ty.
A přes tohle všechno, co chtěl jsem ti říct,
sedíme u stolu a nevíme o sobě nic.