Tvá noční návštěva.

Devatenáctého,
jedné říjnové noci,
zoufalá bezmocí,
že zešílím mám pocit.
Zůstala jsem tu bez tebe,sama.
Jak dál?Nevím,
tak prostě jen piju.
Tvůj obraz,
ta mozaika skládaná vzpomínkama,
najednou přede mnou ožívá.
Když pomocí vodky
s tou samotou se biju.

Je říjnová noc,
až nezvykle mrazivá.
Přestávám cítit tu samotu.
Tvá tvář na mě se usmívá,
já zvracím venku u plotu.
A láska má opodál
souloží s nějakou štětkou.
Já však jen tebou se zabývám,
tou tvojí kůží hebkou.
Na šíji pramínek kadeře
svádí mé ruce k nevěře.
Tvé vůně kolem záplava
mě na kolena dostává.
Konečky prstů hořící,
jemně tě hladí po líci...

Je ráno a já stále v rukou svírám tvůj obrázek,
a ostatní ať myslí si,že jsem si jen tak snila.
Jen já vím,já to cítila,
žes v noci tu se mnou byla...