O pocitech stárnutí

Za dveřmi života se kdosi směje,
jsem osamocen v domově žití,
můj vnitřní hlas tiše si pěje,
v zahradě bez snů a kvítí.
Sešedly vlasy a ochraptěl hlas,
srdce už nepulzuje radostně,
beznaděj prorazila hráz,
a tělo chová se neřestně.
Jsem daleko v životě
a snad blízko k cíli
a v duševní nahotě
dochází mi síly.
Jen dotek něžnosti,
pár slůvek ze rtů,
je konec mladosti
a i mých žertů.
Nedej se oblafnout,
jsi tu jen na skok,
do srdce nech city vplout
ať v nebi máš náskok.
Nejde se naučit,
co život přináší,
můžeš se poučit,
jak vyjít z nesnází.
Možná, že nakonec,
pochopíš svůj život,
zazvoníš na zvonec
a dáš si pivo.