Naděje

Hasíš mou žízeň
zaháníš hlad
mne těší tvá přízeň
i když vyvolá chlad.

Hřeješ mé tváře
mneš ruce ve svých
než tvá jasná záře
se promění ve sníh.

Zpíváš mi do ucha
píseň co krásně zní
pojednou půlnoční
podruhé polední.

Sládneš mi na rtech
jak med z včelích úlů
hned na to zhořkneš
a pravíš máš smůlu.

Pokoušíš, svádíš
voláš mně k sobě
pak úprkem pádíš
schováš se v hrobě.

Umíš být hořká
jak rtuti krůpěje
i jak medík sladká

říkáš si NADĚJE.