Hoří

Hoří

Hoří…. hoří celý východ.
Oknem proniká do pokoje zář.
Člověku až přijde líto,
že v srdci nemáme podobný jas.

Mraky barvu mění jako lidé,
někdy jsou rudé, jindy jen celé bílé
a stejně jako lidé ze světa mizí.
Kam se ztrácí? Těžko říci.

Hoří…. hoří malý plamínek v krbu cihlovém.
Po pokoji se line rudá zář.
Teplo je v domě, smutno však, když je člověk samoten.
Chybí tu nějaká známá tvář.

Oheň pomalinku dohasíná,
poslední hlouček tepla stoupá ke stropu,
za stolem dopíjí muž láhev kyselého vína,
které v srdci i v hlavě zavinilo potopu.

Hoří…. hoří srdce zamilované,
hoří touhou jako slunce, jako v krbu plamen.
Tělo zaplavují pocity známe i neznámé,
kdo podlehne, s tím je navždy amen.