Přímo hleď

Fantazie,fantazie
tak v té mojí
to vážně žije.

Všude samá romantika,
navenek však silná holka.
Uvnitř maják
při západu slunce bliká,
ale zvenčí mi neublíží
ani ta nejsilnější ruka.

Před každým chrání mně má zeď
a jdu si za svým - přímo hleď!
Uvnitř jsem však zoufalá,
nevím kudy kam.
Nejsem příliš troufalá,
jen mně nikdo neporaň...

Spousty jizev má mé srdce,
hlava příliš těžkého,
před neznámým třesou se mi ruce,
už nechci se bát ničeho.

Chci odolat všem svým strachům,
strachu ze samoty,
ze smrti..
Chci předejít všem krachům,
všem nezdarům životním.

Teď už chápu, že zesílím,
jen když zbourám tu svou zeď..
Ta zeď padá
ven z ní pílím,
chci jít za svým..
Přímo hleď!