s copánkama na houpačce

 

vyprávěl jsi mi podobenství o rozsévači

s hořkou pachutí v ústech

se dostává až do krku

kdysi bělostná kůže je rozežraná od mollů

tenká střeva mi vyrvi a naplň

jehličím

pamatuješ... z vánoc

 

teď mi jen chybí

modré skleněnky

zadupala jsem do hlíny

slunce

bez červeného čepečku 

to nejsem já

ztracený chlapeček uprostřed kružnice

natahuje ruce k nebi

ale já jsem mu ukradla 

hvězdy