Včerejší sklizeň

Dávno zemřelí hrdinové, co se nikdy nedotknuli nesmrtelnosti a pak ti, kteří se s ní snad narodili.

Dosáhli věhlasu, slávy a docílení snah svých docenění. A poté ti nedocenění, co uzavírali smlouvu se zapoměním a nikdy nebyli doceněni.

Často až po jejich smrti, když se vydávali lidé na průzkum jejich díla, ověřit zda to za něco stálo.

A ty jsi životem dokázal, že se dá bojovat s velkým utrpěním, ač jsi podlehl, a kdyby jsi nepodlehl, mohl jsi dál stát, bojovat a tvořit hudbu.

Jenomže Ty jsi hudbu stvořil. A jakou! Hudbu ve které zaznívají mnohé vlivy úzkosti, choroby duševní a plánů na budoucnost, osvětu a transcendenci vlastní duše.

V tom nejediném díle otevírá se k poslechu mnohá cesta, mnohá strávená hodina nápaditosti nad plánem předsevzetí. 

Nahodilé procesy střídají chóry, talentovaná rytmika se dostává do popředí a z ní se vynalézají další motivy, často zvláštního charakteru.

Dřív, z ní vycházeli celý domy a zase v nich poplašeně umírali, dnes je to velký syndrom doby, doba často utváří své oběti, 

své kousičky sebeklamů a záhad za smrtí velkých a schopných umělců jako byl Desimal. A co za tím vším dotváří jeho Příběh ?

Posluchači, milovníci elektronické hudby, tvůrci a ti co jsou v jeho krocích a za nimi, až k písním o tom kdo byl tento umělec.