Neznám Ji

 

 Vidíme postavu na horizontu. O čem přemýšlí

 ? Až jednou bude touhou ? Až se proslaví ? Až něco vytvoří ?

 

 Stíny létají kolem její hlavy i kolem letadel. Modly uhořely ve větrácích.

 Střepiny hyacintu šlév šli kosit malárii. Anabisové výhonky. 

 Odpočatí bezpokorou v páteřním štíti nukleární generace.

 

 Bude sám až to přijde. Neustávající inspirace. Za pokladnou či v noci.

 Býčí síla poodeklína k semknutí. Nezranitelnost jedné tortúry.

 Obzory tázajících hledání. Absolutní nalézání jednotvárnosti.

 Své slémě postav. Řemdlichy poslední štace. 

 

 Mylníky mutage. Triphopové elevace černosvitných.

 genetické nuanciace. Hromádky nervů příští generace.

 Množství rozehraných her. O čem přemýšlí až odcházíš ? 

 

 ----------------------      --------------------------------

 

 Právě se probudil. Lenivý prvňáček na plesu zvrácených.

 Vstoupil na párty. V zápatří se chovají sklesle.

 Možná došel kokain nebo jejich ampulky jsou v hajzlu.

 

 Dokázal, že má práci. Ve výčnělcích se koří-. Hory neumírají.

 Hnít či nehnít. To je oč tu běží. 

 Slabiny kónické duhy mne střeží.

 Temný vodopád rzi bělostné.

 Chaluhy bahnisek moře vznostné.

 

 Kdo skutečnosti vzal od klícky života klíč?

 Bejby proč ode mne odplouváš ?

 Není to nic co bysme spolu už neprožili

 Vždycky jsme tam kde vězí vězí

 

 Vězení ze smrti nás nepotřebuje

 vyrážím proti pařezům zoufalstvím

 sráží mne má ctižádnost

 hlodám zápěstí svých písků

 

 Obhroublá slova staví v paseku

 modrý rýč kývá se za rakvemi

 chtíč andělský chtíč za dvorstva

 hlodá mé sémě ze dvora vydusit

 

 ----------------------------------------

 

 Což o to že vkládám dlaně na oltář

 že ze mně v počátcích vztahu byl lhář

 neurvalý démoc sobectví samotář

 

 Což o to člověk ta ztráta věků

 otištěná vždy v napřed jdoucím

 kdyby cílem nezářilo

 ono věčné hledání svátosti v pustinách

 

 Pýcha utápená ve slabikách ctižádosti

 dosti nebe ze sebe dělá tebe

 a proroci ve vrstvách štítů velehor

 

 Do velké pustiny pliváš krev probuzení

 Projařmíř jho za jahveho velký jah

 v lahvi zpola plna prázdna vyproštěná

 

 ---------------------------------------------

 

 Přemýšlím čím exkomunikuji své přítomné

 zase dosti objemné extrémní upřímné lži

 zase nová várky podlých tvarů ženské nicoty

 

 Uhradím prázdnoty prvních přijímání

 přemýšlím čím tento svět obohatit nebo strhnout

 připravit jej o lesk a slávu

 přemýšlím jako jitřenka živelných

 

 K zrnu prázdnoty vesmírné směřuji

 k realizaci nemírné k plné obloze světla

 jaké představy to tvor lidský ukrývá nesmírné

 a kam až sahá jeho obrazotvornost

 

 Majestát čel nedosažitelných

 otěže v svitcích dluhopisů nedozírné

 

 Minulost však jatka rodů a králů

 velkovezírné památky našich chvil

 

 Ať letí staletí léta a staletí

 ať mírná jsou smírná v míru

 

 Láska ať jedna je v kterou uvěříš!

 

 --------------------------------

 Postava na horizontu se chvěje. Psala by dialogy do oken mezi ptactvem. Petrolínová skulinka prvních napojení na vesmír.

 Už jsi slyšelo tu novinu ? Autor se obrodil nových rovinách plane jeho mysl.

 Krize a delikty. Cadilaky a milióny zažehnány. Vize a vyprošťováky z ospalého rána.

 

 Na stanici zhouba si dává kafe. Volí korzára přítomné. Rudomraké tahy po střeše slunce.

 Sedíme na střeše. Antwerpský blues. Noc je mladá a ty záříš svým světem a jejich temnotou. 

 Setkání v palindromatickém vlaku. Tvůj nápad na první mezinárodní nezávislý film. Domníváš se, že setkání nemůže proběhnout ve městě.

 Že dvojice jednoduše nemůže procházet po chodnících a vidět za roh uragánu geniálních myšlenek, které společně napíšete.

 Je to film o duši, nebo o prázdných konverzacích, o čase napsaném ve vypjaté chvíli, o pozorování života, o začátcích a sbírání zkušeností ? 

 Čím to, že počátky tvé poezie jsou jakoby ukleté ve vakkuu, mimo život a v něm obsažené, v něm zobrazené, čím to je ? 

 Jsi mimo tok proudů, nyní napraven, chycen slov potok, tekoucnělých, zvroucnělých olov. Černý tekutý kov po srdci prudce se řine.

  Vsuvky a lamentace mezi nářeky a krustou sebepřesvědčování o výhře vítězné víry. Není věčná je věčná ? 

 

 O Tom všem by jsi psal, básníl, dýchal, natáčel, spořádal, tuny papíru, hodin a představ, aby nakonec zbyl z těla ve kterém přebýváš jen prach,

 imitace imitace, originál v nedohlednu, vydělen supem nápovědi ve věrném soukvětí kořenů tvořivosti a zla, obojí je nemastné neslané, vše zaniká a vše se tvoří. 

 Černý tekutý kov po srdci

 ztéká v bílé metalíze duší

 jantar kapalnosti vám velmistře

 sluší jen z bezradnosti nač hanit zlo v dunivém

 chladu stínu velebnosti... 

 

 COž nemáš uchráněný štít 

 zahrad rozkoší rajských dosti

 bůh obdařil tě cejchem sil

 výmluvnosti z povinnosti

 aby jsi je odhodil

 než poteče krev ven ze žil 

 Vždyť chováš-li pocity

 se záští k netečnosti

 v tom spatříš lesk hledání

 absolutní budoucnosti

 

 Vítězství nad neklidem

 vítězství hudebnosti

 diktát tvořivosti

 

 přívaly poezie funku psychedelie

 trip-hopové nostalgie 

 po době svých zrození

 

 A nová éra obrození

 nová éra rozednění

 

 V myslím a srdcích

 které dobojovaly

  

 Boj vítězné písně 

 nás obou 

 

 Má Láskou 

  --------------

  Věnováno těm kteří pracují když přicházíš