Pád

Padám do ticha své úzkosti,
srdce plné lidské hořkosti.

Padám ze zloby úst pyšných,
kradou se do snů mých.

Padám, jak hvězda v hodině smrti,
zloba druhých mě neustále drtí.

Padám a ztrácím jas dětských očí,
pán Smutek kolem srdce se stále točí.

Padám...padám,strach kolem,
když projíždím nočním polem.

Padám do temnoty paní Nenávisti,
všichni svou výhrou tak jistí.

Padám a už nechci vstát,
navždy sbohem všemu dát.

Padám...sbohem, díky za pár úsměvů,
už na mě čekají tlamy zlých lvů.

Padám do ticha své úzkosti,
zbývají po mě pouhé kosti...