Pac a pusu

 

Vítr jen tak nezlomíš,

létá si již věky, jistě víš.

 

Vítr jen tak nezlomíš,

létá si vysoko, jen občas níž.

 

Vítr jen tak nezlomíš,

zkus to, sám zvíš.

 

Vítr jen tak nezlomíš,

probuď se, Ty pořád spíš.

 

Vítr jen tak nezlomíš,

má svou tajnou skrýš.

 

A jak Slunce zítra do mé duše vejde,

i ta vichřice, uragán zase zmizí, přejde.

 

Vítr je jak slavík v poli,

i když občas i jeho něco bolí.

 

Vítr je jak slavík v poli,

nelze ho zamknout v kleci, svobodu si volí.

 

Však zvedněte všichni své oči,

je tam, nic ne končí.

 

Možná, že je to jen malé nic,

křídly ale mává stále víc.

 

Život je přec ta nejúžasnější věc,

a já rozbiji každou klec.

 

A že vítr občas slzy roní,

však i skála se před ním skloní.

 

I když třeba zdá se, že mizí,

přežije, překoná každou krizi.

 

A kdo vítr seje, bouři sklízí,

byl, je a bude, má spoustu vizí.

 

Vítr je stále svěží a mlád,

dovede milovat i mít rád.

 

A jeho srdce tluče jako zvon,

neztratil ani k alotriím sklon.

 

Možná někomu se to stává,

on ale nikdy neprohrává.

 

Ano, občas to s ním hází, mává,

pořád ale, je to ta povaha hravá.

 

Hlavně, že je ale sranda,

to je ta feťáků velká banda.

 

Za kreativitu dávám palec nahoru,

o dvě stodoly a mohlo to být na komoru.

 

Špatné hledí,

to jim sedí.

 

Občas ale mají i dobrý nápad,

sic jejich invencí přichází západ.

 

Ale fajn terapie a zdarma,

chechtá se tady i má karma.

 

Po zemi se válí,

to jsme se nasmáli.

 

Co by za to jiní dali,

aby se tak pořehtali.

 

Na metál to sice není,

povzbudivé to ale čtení.

 

Jen pořád nevím odkud utekli,

kde ty buchty napekli.

 

Pravda ale odvěká,

smích, že dělá člověka.

 

A takovou bandu feťáků,

nenašel bych ani na tom smeťáku.

 

Tak posílám pac a pusu,

a jako desert, pečenou husu.