Velikáni

Poeův Havran
zbavil mě zábran
mluvit o strachu.

Oněgin Puškina
dodnes mě proklíná,
kdybych chtěla lhát srdci svému.

A Máchův Máj
pro ty, jež mě znaj
je jen básní jara.

Zaslepenost jejich neurvalá
budí zlost v mé Těžké hodině.

A Nerudovy básně
ve mně budí jasně
a něžně lásku k rodině.

Zemřelí velikáni
spočívaj v mé dlani
na stránkách natištěni.

Kdýž mé dívčí tělo
a mysl spolu s ním
mění se bez prodlení
v celek dospělé ženy.