Duše jako květina

To jak vidí Tě svět kolem
na tom není žádné vady,
kterou bys chtít měl zlepšovat,
jako pod rozpadlým molem
ční starý kůl z vody
a nechává se vlny bičovat.

Pak zdá se, že pod tíhou chvály
Tvá květina náhle rozkvétá,
podle skutků Tvých soudí i duši
stane se to čeho jsme se báli,
Tvá květina sic plně je rozvitá
dostává náhle zápach lopuší.

Být dobrý člověk to vada není
však s tím přichází podezření.
Vrány krouží hned kolem hlavy

rázem jsi středem pomluvy.

Nebuď ten jemuž jen dvoří se svět
červ má nesladší poupě nejraději,
ať nepošlapou ten nádherný květ
a Tvou duši nezabijí...