Křik bezduchých

   

   S hlavou skloněnou

   bloudí světem - miliony

   těl, co duše vyklouzla

   (snad někam ven),

   

   nevidí nebe 

   chodidla v botách

   nohy nedotknou se země,

   

   jen jejich řev, 

   za zdmi panelových domů, 

   ztrací se v mých uších,

   mučí 

 

   mlčím,

   chci mluvit

   chci zpátky svou duši,

   a vrátit,

   co mi nepřísluší!