Rubikova kostka

Ostrým nožem hledám správnou žílu,

už nečekám na vlnu růžovoučkých klišé.

Pesimismus se mi vkradl už i do optimismu,

můj anděl strážný asi bude hodně sjetý, když takový osud mi píše

Nač ta rezignace, nač ten konec předčasný?

Vždyt nedošla inspirace, nikdo nezlámal mi sny

Jen zkouším napsat jinak, co si řeknou muž a žena svými těly, beze slov

a sladké mýdlo vyhodit a zničit.

Živočišnost a dravost nechat jim,

ale ne prvoplánově, ale tak, jako když ta nejvzácnější rostlina začne klíčit.

Tak rozpadám se do sebe a skládám zase znova,

trpělivost chráním, i když sakra křehká je.

A dokud nenapíšu to, na co se nejsložitěji hledají slova

budu psát a psát................než má životní symfonie poslední ton zahraje.