Bestie a hodný pán

V mlhách nevyřčených slov

leží prastarý temný hvozd

Tam v domu skromném

starý přebývá pán

sní o kraji rodném

žije tam skoro sám

Jediná společnost kterou tam má

je za dveřmi z železa bestie zlá

Málokdy sám od sebe

slovům jejím naslouchá

když však smutek se probere

bestie šeptá

Slova bolesti, slova milosti, slova podivná

aby ji pustil, že pomůže, pořádek udělá

Kdo ví, co mohlo by se stát

kdyby pán otevřel

kdo ví, co dělo by se dál

kdyby na lásku zanevřel

Však když mlha zhoustne a ozve se zavytí

strach se starci z tváře vytratí

Tehdy pozvedá kovaný klíč

Tiše klíč v zámku zarachotí a odmyká hladce

sám pán pak vstubuje dovnitř a čeká v děsivé kobce

Bestie tiše prochází domem

klidně otvírá dveře

bez hlesu čeká před prahem

hledá známky divoké zvěře

Tehdy vlci přicházejí, bliští se drápy, zuby skřípají

a bestie promluví řečí hrdelní, kterou vlci sami rozprávějí

Tiše je varuje, mile se usměje

však v očích je zlo

vlky ale sotva přiměje

z hladu už je jim mdlo

První se vrhá vpřed, kouše, pije teplou krev, zuby ostré jak střep

však ostatní couvnou, když vidí, jak bestii v tváři rodí se děsivý škleb

Pak pomalu hnátu zkřivenou pozvedá

za krk vlka odtrhá

do očí se mu hrozivě podívá

hnátou trhne, vlk mrtev padá

Ostatní vlci teď jsou hrůzou bez sebe, prchají všemi směry

však bestie, jak starý zákon praví, po jednom je štvaním loví

Pak klidně vrací se zpět

Tehdy pán opět z kobky vychází

tehdy tam znovu bestii zavírá

však co ji do cely zpět přivádí?

Snad kletba snad k Ďáblu modlitba