Písmena vrytá do stolu

A na jeviště vstupuje
Mladá dívka se shrbenými rameny
Tváří se jako by nesla
Starosti celého světa
V plátěné tašce s hloupými obrázky
Které pro ni znamenají celý život

A už pije víno
Jednu sklenku za druhou
Nejspíš jí nedochází
Že je pořád nadějnou bytostí
V pokřiveném světě
Ještě by mohla vyjít ven

Vrývá do stolu
Nejasné iniciály kapesním nožem
Kdoví kde ho vzala
Má pyšný výraz
Jako kdyby právě stvořila
Umělecké dílo které tu bude věky

Vzhlíží zbožně ke dveřím
Ale s každým nově příchozím
Se jí oči naplňují slzami
Zhluboka dýchá a zvolna vydechuje
Hladí prsty ten svůj výtvor
O který nikdo další nestojí

A pomalu přichází nový den
Jenže ona ještě nedohrála
Její role zůstává tam kde začala
Možná chce víc
Ale nikdo jí nenaučil
Bojovat a zase vstát

Hledá jakousi symetrii
Sama v sobě a v ostatních
Sleduje další nadějné osoby
Se stejně sklíčenými pohledy
Středem pozornosti je otravná myšlenka
Která do ní vrývá víc než jen písmena

Letní dopoledne
Může být pro některé bolestné
Obzvlášť když se toulají po ulici
Žízniví s bolestmi hlavy
A potkávají bezbrannou herečku
Která ještě neskončila