Nádech výdech

Crrrrr..... Ne ještě ne, jen vypnout zvonek budíku,

jen ještě chvíli ležet a nechat svět se světit.

Být jak socha, co čeká na poslední dotek umělců,

být klidná jako kvítek, co poslední je na okvětí.

Oči nechat zavřené, jen vnímat ticho a něčí cizí dech,

a když ne cizí, tak přijmout i ten svůj.

Teplu se odevzdat, led nechat ledit se v kráterech.

Chceš taky tohle zažít? Tak v tichosti a pokoře mě následuj.