Bylo to úterý

Bylo, nebylo,
jednoho večera je seznámila.
On byl soused přes zábradlíčko,
ona nejlepší kámoška.
Delší období je oba znala,
s nim si párkrát užívala,
jednou od něho růžičku dostala,
s ni se všechna tajemství sdělovala,
ale jednou jí nevarovala.
A tak chladná zima utíkala…
Kamarádka včas prášek vzala.
Bylo to úterý, dobře si to pamatovala,
slzičku na své tváří utírala…
Poté ho dlouho neviděla,
ale jednou zklamaně poslouchala.
Bylo to úterý, dobře jsem si to zapamatovala,
celou noc nespala, hořkou koupel s vínem si dopřávala.
Bylo to úterý, náš nešťastný den.
Ona se s kočárkem už viděla,
já planý poplach hlásala.
Ona mu nic neřekla,
já ho k smrti vylekala.
Teď vinou svázána,
jednoho večera je seznámila,
život ji málem zkazila,
sobě ho taky pěkně osladila.
Ale nitka jejích přátelství nepřetržená zůstala.