ROMANCE HŘBITOVNÍ
ROMANCE HŘBITOVNÍ
Mramor šedavý a ze žuly chlad.
Kytky zde žalují hřbitovní strach.
Kostel je oprýskán
a zvon zní do šera.
Pohledy z fotek vybledlý.
Romance hřbitovní.
Za letních večerů koukám zde na růže,
hubené, povadlé,
z hlíny jen hlad.
A stromy svěšené s větvemi na pozdrav.
Žij!!! - Křičí ptáci na nebi.
Milá má nenajdu Tě.
Ani pod zemí ani na zemi.
Ani všechny ty příběhy,
co na sklech se tu vyprávějí.
Nepomohly ještě nikomu, nepomohou ani mně,
najít na tomto místě zapomnění.
Zaliji vyprahlou zem
a půjdu domů.
Jako by stmívá se rychleji.
Na cestě hřbitovní.
.
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Tady nehledej žádné zapomění...
tady můžeš hledat jen usmíření...
vyrovnání... klid duší...
odpuštění...
(mimochodem, to sluší!)
prostě říkám to, co si myslím, no,
já už jiná nebudu...
;o)
10.02.2007 17:07:00 | Cecilka
Nádherná, plná smutku, ale i citu...A zvláštní že? Přitahují nás tyhle věci jako smutek, bolest atd. Víme jak bolí a jsou nepříjemné, ale stále se chceme o nich dozvědět víc a poznat nepoznané.
10.02.2007 14:58:00 | Ewe714
Milé Sluníčko sedmitečné, milé už svým jménem. Děkuji. Snažím se vidět krásu ve všem kolem. I ve smutku, i ve zradě, i v kamínku, v noci, ve dne. Všude, ve všem a vždy. Daří se mi to jak kdy...
03.02.2007 19:46:00 | Gregy
Gregy, konečně jsem se dostala, abych si přečetla tvá dílka, pěkné, nepíšeš blbostim jako někteří jibí! Ale nejvíc se mi líbí právě tahle! Citlivá, vnímavá, pravdiva, už srdce až mrazí, když jí čtu!!!
03.02.2007 18:25:00 | sluníčko sedmitečné
Když jdu po cestě hřbitovní,
slzy smáčí rozpálené líce,
lze vůbec najít zapomnění?
Srdce bytostně to nechce...
02.02.2007 18:00:00 | Lorraine
Je to moc hezký příběh a báseň je dojemně napsaná.Dotkla se mně,jelikož často tam vedou mé kroky.
02.02.2007 13:58:00 | s.e.n