Mše opuštěných kostelů

 

Kdesi v tichém šeru omšelých zdí

v zašedlé ponurosti rozpadlých věží

ještě po letech je cítít závan

vyčpělé vůně kadidel

 

Z opuštěných kostelů

rozléhají se nocí

tlumené tóny

doznívajících zvonkoher

při mši andělů

strážících nad oslavou

zrození všech nemluvňátek

zahalených do kašmírových

šátků osudu

 

kdysi

v zchátralých ruinách

ze zřícených chodeb

u kaple zapomnění

znavený poutník

plnící světu po nocích

přání strážných andělů

odhalil tajemství

skríňky krásné Pandory

zapůjčené z pověstí věků

 

pln obav své možné viny

z oživění zhoubného zla

bolesti a utrpení

 hnán vlastní zvědavostí

jen pouhým

pootevřením

vlhkem ztrouchnivělého víka

pod nánosem prachu

 

vypustil

ze dna truhly plné darů

 

do našich časů....

všem právě zrozeným...

 

nespočet

 

l i d s k ý ch  n a d ě j í