O9 II.

00:09

hej ty tam
ty která mě vidíš jen když se setmí
to čeho ses bála se právě teď děje
zapomněla jsi zavřít klec
když jsi mě nechala o samotě
teď už mě nezastavíš
tykteráměnezastavíš teď už se nic nestane tak
jak jsme si to přáli
víš že bys mi měla vysvětlit ještě moře věcí
ale raději si počkám
až ke mně dojdou po svejch
co jsem to vlastně měl ještě udělat
už si vzpomínám měl jsem
utéct
dokud je čas

"já si nevybrala život tady
já tady žít nechci"

brouzdám svou hlavou která roste mimo tělo
nedostaneš nic všechno jsem ti už dal

to tam kde rostou starosti dělají se kruhy pod očíma
tenké svitem měsíce
luna je tak mocná
vrací spánek lidem bez očních víček
a vleče náš osud až tam
kam bychom pro žár slunce spolu nemohli

na večer je ještě času dost
teď je třeba uplatit hlukem
ticho
zbytek
nechat na dobu kdy bude možné
se vrátit bez toho aby se muselo odcházet

nedostaneš nic všechno jsem už vzdal

víš, já rostu v tichu noci
a pak za dne propouštím světlo
aby mě nebylo vidět
to ticho dráždí moje smysly
víc než ty
---
teď už se obracím do sebe
hodlám žít