Vyznání

     Má duše osudem spoutaná,

      chtěla by k výšinám se vznést,

     odhodit zemskou tíž,přeletět milion světelných let,

     zlehka dotknout se hvězd,na mléčné dráze se svést.......

      Má duše v těle vězněná jak v kobce studené,

      chtěla by vstát a zža světlem jít,

      v slunečních paprscích se hřát,

      s měsícem stříbrným na šaty usoukat nit.....

       Má duše bolestí pozemských let trýzněná,

       chtěla by jizvy své zahalit v milostný pléd,

       znovu procitat v náruči hojivých doteků,

       cítit  teplou dlaň,

       z úst hladových až do dna vypít lásky lék......