Deset tisíc východů slunce

V krámku zaslíbeném

ošuntělým kobercům a podobiznám retro gaučů

končí strana A

chřadne strana B

na demáči z dužin pomerančů

se mihne jen ten jeden..

jediný..

proslov narušence

 

a pod ním tři či čtyři

vavřínové věnce

z časů, kdy prohrávat bylo lidské

 

a zastávat se slabších

vědecko-fantastické

 

A teď..

mi připomínáš

kolik krás mi v životě scházelo

když si schovávaná hrála na honěnou

a míčem se ve spánku házelo

jako s vybledlým vinylem

 

Začíná strana A

Kvete strana B

na demáči z ryzí dospělosti

se mihne jen ta jedna..

jediná..

 

vzpomínka z budoucnosti