Bez inspirace

Byl jednou jeden básník,
a skládál své básně,
brzy mu došla inspirace,
a už to neznělo tak krásně.

Básník cítí ten pocit,
že je to s básněmi konec,
že už se nemůže inspirovat,
a k tomu všemu je vdovec.

Básník se potuluje po ulici,
marně svůj cíl hledá,
ani rýmy už neví,
jeho kůže je už bledá.

Najednou se koukl,
do Liter literárního serveru,
četl si hodně básní,
až z toho udělal operu.