TVÉ VERŠE KRESLÍVÁM

*
někdy ještě usínám
pohlazen tvými vlasy
v obrazcích koníků nekovový
cválající přílive
vlnami tyrkysové tuše

znáš zmáčené hřívy
v dotecích orchidejí
srdci chtějí na ostrovy
mrholící štěstím
solisek světlé červánkové duše

někdy v ní ztrácívám
divoucí taje rosy
abych neztratil v duze
studánky šedých rán

někdy ji vnímám
ve chvění než za počasí
a stínuji jasno
chladně úzkoladných dam

někdy deštěm bloudím v parcích
a načrtávám ano
od hrdliček máje

alejí vodím příběhy
po škole notu šrafuji
v plaméncích jinotaje

někdy ještě vzpomínám
život černého koně
a cesty kovboje pro hvězdičky
ty se zlobíváš
za ohníčky na balkóně
za přetržený řetízek tvého em
někdy ještě toužím
jména vzít do zájmen

tobě vyprávět
co tenkrát právě sem?
to raděj naslouchat blýskání na troleji
a tvé bouřce namířených vet
jsme si
chvíli ději
ty a já
a vesmír..kam tě sved

…
bohužel já nechal včera tuze led
zkusit později…
snad za moře let?

po dešti smí jaro i na chodníky
zvolá ahoj z barevné křídy
labutí věrností..

s pozvánkou múzy lehce
na tvé rtíky
na křídlech radosti

tajná má..
básnířko
vidíš
to

*

zase nejsem jenom tvůj
ale poledníků všech..
to zamknout do lasa?

tebe hledat snad až za obratníky
nebýt dneska mezi polárníky
prosit jedinou tečku
na rovnoběžku
se psem pro mne
žádat ji o nocleh
blízko v tichu zlat
zítra nechat

svoje kresby bárkám pro poutníky
vždyť víš
nejsem slunce
to vyjde i zítra

ty jsi pro mne příliš citového jitra
v ostružiníku za lesem
když jsme oba zamčeni
labyrint a matoucí šifra
tvou ženskost proklínám
pod kůží ji zaklínám
ať netoužíš najít ve čtení
o tobě můj sen