Moje sprosté bývalé a nechtěné já

Plazíš se po zemi a prosíš,
abych tě pustila ze svých spárů,
já však nenajdu odvahu,
ty tady teď umřít musíš.

Plazíš se po zemi a žádáš,
abych ti otevřela dveře ven,
jsem však prosbám jen stínem,
a tak jen dál sténáš.

Žádáš mě a moc prosíš,
já však jsem mrcha zlá,
klíč ke dveřím jsem ztratila,
ty umřít zde musíš.

Já s tebou i bez tebe se ranila
a tím své srdce ztratila,
tak řekni, co si myslíš,
když mě už neslyšíš?

Já s tebou i bez tebe zemřela,
potkala jsem svého anděla,
ten mi řek´ vrať se zpět,
tady nic nenaděláš.

Do nebe mě nevzali,
co by tam se mnou dělali,
však ďáblem nejsem určitě,
tak tělo mé je ukryté.

a čeká...

Až se někde uvolní místo,
pro mě, co tebe jsem pustila,
já, co na zemi, hřešila,
já co místo srdce...mám teď pusto...

A už to nejsem já,
ani zlá ani princezna,
nekdo mě vyhodil,
ani se mu....nevidím.

Jen něco mi ještě vrtá hlavou, když něco ve mě píše tady tohle, takco když mu něoc ve mě zase odpustí a dovolí tomu se vrátit zpátky?