Prázdný list

Tak jako strom staletý
v zemi kořeny rozpíná,
tak básník vínem opitý
na své mládí vzpomíná.

Hledá pravdu v láhvi vína,
snad sama spadne mu do klína.
Prázdný papír na stole leží,
čeká na múzu - nesoutěží!!

Opity básník tiše sedí,
zadumán na fotku hledí.

Třetí flaška už je prázdná,
na listu čárka zatím žádná.
Místnost pomalu kouřem se plní,
důvod je dýmka do které funí.

Odkládá fotku na roh stolu,
tak nešťastně až spadne dolů!

Nemá již sílu, aby ji zvedl
podpírán čelo na stůl ulehl.

V místnosti jen židle a stůl,
hodiny odbíjící dvanácté půl.
Uprostřed stolu hořící svíčka,
prázdné láhve a jedna sklenička.

Přes židli oblek nevypadající draze
a fotka ležící na podlaze.

Na židli člověk tiše spící,
pod čelem prázdný papír ležící.

Opitý básník na múzu čekal
a přesto prázdný list po sobě zanechal.