Postava v kápi zahalená

Krása se převlékla v smrt,
teď již vím,
jakou může mít štěstí chuť.

Ten fakt známý,
že čas běží neúnavně s námi,
se mi teď zdá,
jen jak klam pouhý.

Proti tobě, postavo v kápi zahalená,
je bezmocný zcela.
Ty, jenž budíš tisícero představ,
bys měla přestat.

Okolí tak plné,
zároveň tak prázdné.
A ten prostor!
Tak velký zdá se
a malý přece.

Dlaně sepjal k modlitbě.
Žádost němá slzy rosy obohacená vyslána byla k tobě.
Zastav svůj tanec osamělý!
Zastav ten třes zemní!
Propusť anděla v brnění,
on vše zahojí.