cesty

Tam kde stromy šumí

mluví listovím

se málo kdy nic nedozvím

tam kde pokroucené

vznesou se lístky

na okamžik

pak znova přistanou

posunou se

 

znehybním

 

cesty pískem pokryté

kde stopu rozmaže stopa

 

už neumím se toulat

v parcích

a přitom stačí jen se nadechnout

kráčet

vnímat

 

myšlenkou zanést se nechat

 

od lidí k lidem

 

jak zvláštní

je zůstat