Písmenka v próze

Písmenka v próze


Zašel jsem až tam, odkud není cesta zpátky
všechny síly jdou do bitev,jenže život už krátký.
Ten příběh začíná tak krásně lehkomyslnou pózou
a čteš si osud svůj, kterej někdo napsal prózou.
Asi pro ty zvraty, co mnou jdou, nemají svůj rým
ty slova co čtu z knihy podivné, jsou osudem mým.
Autor té knihy co ji kdysi dávno z rozmaru psal
asi čerpal ze svých snů, když v deliriu někde spal.
Na stránce jedné, co jen si můžu přát, mi klidně dal
otočím list a písmenem co čtu, mi zase všechno vzal.
Asi měl zvrácený smysl pro humor, situační komedie
snad se baví, když vidí, jak podle toho scénáře člověk žije.
Někdy se bojím, co na těch stránkách ještě všechno zřím
a jestli autora co to dílo napsal, v duši proklínat smím.
Střih, probuzení, kniha se rozplyne v dáli a najednou vím
že ten autor jsem já a slova v ní, jsou jen mým šílenstvím.

Jeník z bláznivýho života