O24 IV.

14:59

nebojím se
vystudoval jsem všechny školy světa
a byl všude
kde TY NE
nemám strach
už umím létat a vím
kam dopadnu
když kvůli tobě přestanu chtít letět
tyhle dny ti věnuju ale pak se spakuj
a zmizíme si ze života
dveře jsou pootevřené
co za nimi nás asi čeká
co tam bude
představ si to
představ si že bychom mohli začít zase znova

dusím se
každý den ležím v posteli
a snažím se vstát
prolehnout se do země nezemě
prosímtě už se nikdy nevracej
musel bych tě chtít udržet
tyhle dny jsou jako ty noci které se nestaly
zapomeň na to že jsem všechno
zapomeň na to kam jdem
vždyť přece
už se nepohybujeme

prosímtě už se nevracej
bojím se tě


(prosímtě vrať se
chci začít ještě jednou)
prosímtě už se nikdy nevracej


teď jsem já ten
kdo musí dohořet










---
nějak teď častěji myslím na to, jaké to bylo kdysi. kde je ten pocit, že všechno teprve začíná? proč už se mi nechce přeprat celý svět? nevnímám už skoro nic z toho, co mě kdysi těšilo. často mi to připomenou takoví ti mladší lidi, kteří se mihnou v mém životě.
nějak už není kam spěchat. není nenávist, není radost. dal bych si pořádný burgr. nevím, jestli se mi to, jak teď žiju líbí, ale vím, že zpátky do doby, kdy jsem teprve kvetl se už vracet nechci. byla to doba hoven a prázdných frází. ne, není proč se vracet. dobře, že to nejde.
cestou necestou, nakonec jsem všem došel.

na všech věcech v životě je ve skutečnosti nejlepší jen to, že nejsou věčné.