Per aspera ad astra
Per aspera ad astra
V péřových duchnách schovávám si tesknotu a žaly,
na noc je jim stejně nejlépe a tolik nebolí.
Kdoví, kolik už jich bylo, kolik pocitů do nich nasbírali,
Ti přede mnou, mohli si myslet cokoli.
Kdo posbírá korálky, co se mi tu každé ráno sypou,
kdo řekne mi konečně, jak je poskládat, aby jen nelíbaly parkety.
Třeba to pochopím sama, třeba se budu radši místo poezie milovat s realitou,
ale......proč by jednou nemohl svět padnout pro osamělé poety................
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk