Jsem socha, z ledu.
Chladná a bez citu.
Tvář němá, neměnná.
Jakoby ze skla, skleněná.
Strnulý pohled a prázdné oči.
A kolem královny muži se točí.
Tancují, skáčou a dary nosí.
O přízeň její se penězi prosí.
Odmítám vidět a slyšet vše kolem.
Zklamaná lží a světabolem.
Ale vždy, když jsi v mé blízkosti ty,
hýbou se mi oči a vykreslují rty...
...taju...