Brzo bláznem

Náš malý dům na kopci

slále živ přec umírá

a já jako hůl ke slepci

nacházím tu nemoc co mě polyká.

Jen bubny místo srdce bijí

(bez rozdílu dalo by se říct).

Vždy jistá, nyní bloudím v bytí

zbyla mi jediná panteří ctnost

(dosud příliš hrdá na smrt).

Přesto tomu neuteču,

i kdyby mě na zádech nosil nejrychlejší chrt.

Postupně se vleču

na kraj mé příčetnosti

a není tak těžké být v tom až po uši,

když sny do reality dělí o kousel delší vzdálenosti.

Ti kteří neposlouchají jsou hluší

(práve ti mají nejvíc slyšet).

Tak se za pár minut sbalím svých pět švestek...

... a půjdu se zbláznit jinam.