Pokaždé cítím je šerem létat
Ty stíny co nesou chlad kovu mříží
Cítím je vzduchem kozelce metat
Když do ticha lesa se soumrak plíží
Jsou odleskem smutku z dávných činů
A jsou čímsi zvrhlé jak rozkoš panny
A těžce je nesu a cítím vinu
V minutách ticha za padlé plány