Až láska zazvoní

Zhasne svíci žhavou

ať prostor tma jen má

a pod víčky se

hvězdy rozzáří.

 

Ty osvětlí růži planou

vždyť tak smutná se zdá

a její kvítí vítr

v dáli odnáší.

 

A dál už sní

ta růže co 

je bezlistá

jí hudba zní

jako šum vody

co je nečistá

bezpočet dní

kdy místo trávy

mechem obrůstá.

 

Cítí vůni kouře

co z knotu stále sálá

a přemýtá kdo

svíci znovu zapálí.

 

Krupobití, déšť a bouře

v nitru se ji odehrává

sahá na knot

ten už dávno nepálí.

 

A zase sní

ta růže co

je bez trní

smutek v ní

tiše jako řeka

pramení

snít stále smí

tak sní

o lásce, která

zazvoní

 

jednoho dne u jejích dveří.