A lidi už nemilují

A lidi už nemilují

Má pro strach uděláno,

Slepá pýcha,

Z nouze osamělá.

Pokorný štěkot

Bestie krvelačné.

Těžká dusnost,

Prachu velkoměsta,

Ubohost dutých lidí,

Na cestě do práce.

Nechutnost mešní písně,

Na parapetu periferie,

Kráčí sebevrah,

Na okraji,

Krok před smrtí.

Lká o životě,

Který neprožil.

Kouř továrních komínů

A šedivá atmosféra

Lidských domovů

A snad i jejich srdcí.

Zastřená víčka

Večerní rosou,

Krupobití strachu,

Na zápraží,

Studeného bytu.

Bez květin

A bez lidí….

Figurky na profilu globusu,

Malá, kulatá krabička na srdce.

Hraje s ní kuličky,

Malý hošík v parku.

Moře se přelívají,

Vzduch se přesývá,

Přesýpacími hodinami.

Zrnko po zrnku,

Na pláži Havaje,

Sucho v krku,

Oáza v Sahaře.

Z palem padá suchý déšť

A lidi už nemilují.

Satan dává rozhřešení

Ovdovělé panně.

Náhrdelník se přetrhl

A perly tečou do kanálu,

Špinavou ulicí,

Mezi mrakodrapy.

Vypsanou propiskou píše nekrolog,

Učitelka základní školy,

Za prohřešek chlapce z 2B.

Lidé tiše umírají sami,

Protože lidi už nemilují!