Pro jeden moment, pro jednu chvíli

Až ztichnou všechny tlampače na vsi,

až ztichne všechen nadbytečný rámus.

Pak budem dýchat, dýchat spolu až kamsi

a společně mlčet, jak těžké to je, jen si to zkus.

Až seberou nám navštívenky,

až naše duše chytí gestapo slz.

Pak řeknem si sbohem, at už malý nebo velký

a až jí budou drásat do krve, neplakat zkus.

S tichostí a pokorou nech se ztrestat za nic,

za to že si toužil a byl milován.

Já v tichosti, ve vězení lhostejnosti budu trpět víc,

a i za tebe náš příslib ticha uschovám.

Snad ještě jednou osud nás spojí, na budoucnost připijem si moštem sladkým,

snad ještě jednou ucítím vášen tvou.

Ted ale musím jít,na procházku do míst, kde ani zasloužilý voják neobstojí,

nejsem hrdinka, jdu krokem vratkým

Jedna chvíle, jeden moment................

Snad napodruhé už nás tak lehce nenajdou.

Za co se proviníš, když city namotáš si na prst,

jaký trest patří tomu, kdo z prstů ti je slíbá.

A kolik pak za jednu chvíli ucitíš slz,

to řekne Ti jen vítr z vašich myšlenek a Vaše voda živá.