Ráno moudřejší večera

Když slunce zapadá,
Měsíc se rozzáří,
Krásně to sice vypadá,
Ale mě úsměv mizí na tváři...

Protože nastává další temná noc,
Kterou musím tu smutně být.
Nezbývá mi nyní sil moc,
Nevím jestli má cenu žít.

Já ulehám k dalšímu spánku,
Usínám zase sám,
Usínám za zvuku lehkého vánku,
Pomyslím si,co na tomto světě vlastně mám ?

Ráno se zase vzbudím,
A Slunce vychází,
Sice se trochu při probouzení nudím,
Ale můj úsměv své místo na tváři opět nachází.

Zase jdu ven se bavit a smát,
Žít mě opět baví,
Ale musím se zase bát,
Že další noc mi úsměv zkazí.