Antimrav

jsem ten hlas ve tvé hlavě a říkám ti
co se mnou máš udělat
jsem to pouto mezi vámi dvěma a říkám ti
kdy se máš posbírat
jsem tvé svědomí a vím kterou ruku si máš
podřezat
dal bych ti ze sebe všechno jen kdybys to všechno chtěla
jsem tvůj ty a ty jsi moje já
mluvím tvými rty a chodím tvými kroky
jsem hlasem ve tvé hlavě a říkám kdy máš mluvit
rozbil bych pro tebe všechny zábrany
dal bych ti cokoliv kdybys jen věděla že cokoliv ode mě chceš
ty jsi mě nechala odejít a já ti za to přiskřípl palec u nohy
ty jsi vzala svůj osud do vlastních rukou a nechala mě napospas
myšlenkám
hledám tvé důvody
jsem odpovědmi na všechny tvé budoucí otázky
jsem řešením všech tvých dosavadních problémů
pozdrav mě jsem tvá nemoc
nenechej mě umírat
malá mořská vílo nedokázali jsme si postavit vlastní hrad z písku
rozumná bytosti z masa a kostí ty víš jak moc mě od sebe odtahuješ
jsem jenom jeden na druhou a ty jsi ta vřelejší když zrovna neumírám
touhou se k tobě zbláznit
nic nás nezastaví nikdo o nás neví
nic mi nemůže zkazit dobrou náladu
mám všechny tvé fotografie vylepené po celém bytě a toužím
po tobě toužím tě zastavit být s tebou těch čtyřiadvacet hodin
tvého života nic po mně nikdo nikdy nechtěl tolik jako má chuť
nebylo by pro tebe špatné zbavit se předsudků
chci ti líbat rozumové partie
chci se s tebou uválet k smrti
chci být tvým svahem
zaboř do mě svůj pohled
a zůstaň tak navždy

...
vždyť ty a já mohli bychom být párem snů
no to je jasný
bolest je převlečená starost o druhé
vzala jsi mi nejlepší dny mého života
pod černým měsícem
zastaveným za pár šupů
tam kde to nikdo nečekal
plivou na nás vodu a ukazují si
"to jsou ti kvůli kterým jsme dneska nespali"
mají dlouhé prsty a dosahují až sem
volám o pomoc
neslyšíš mě?
zase mě neslyšíš?

jo

teď tě volám
máš na rukách mou krev a za krkem
ledový stín
nač být free když to neumíš plně docenit

zemřela
a dali ji do hrobu bylo to ve středu
chtěla to tak měla to v sešitě z osmé třídy
jediné co bych teď nejvíc chtěl je abych ti předtím víc rozuměl




máš v sobě ještě malé drobné neutichající biologické hodiny?
jsi na tom tak dobře jako tehdy když jsme se ještě neznali?
potřebuju tě zase očistit vymýtit z tebe svobodu a dát ti důvody
vím že cesty kterýma přede mnou utíkáš nejsou nekonečné

ty máš jenom malý domeček a já vím kde má dveře
vím kdy v noci usínáš a že mě budeš mít jednou ráda
vím to




ty malá nakreslená postavičko z filmu
pláštěnkou smrt neošálíš
v dešti se přede mnou stejně nikdy neschováš
moje malá lhářko
plná kávové sedliny
včera jsme se ještě smáli
a dnes jsou to roky
žně
zapomněli na nás dva v prázdnotě

nechám si tvou smrt pro sebe